Rusko se vrací ke svým tradicím. Čím dál víc si uvědomuju, jaké jsme měli štěstí, že jsme z ruského zajetí unikli. |
|
A ve skutečnosti v té jejich písní není nic proticírkevního. Není proti církví, ale proti Putinovi. To obvinění z útoku na pravoslaví je jenom záminka. Písně je proticírkevní pouze pokud připustíme, že "Putin je Rusko a Rusko je Putin" (jak kdysi řekl jistý propagandista o jiném diktátorovi) a tím všechny útoky proti Putinovi jsou útokem proti Rusku a jeho svaté církví.
Lidská společnost je neuvěřitelně stabilní. Režimy se někdy mění dost rychle, ale základ se mění se pomalu. Někdy k lepšímu, často k horšímu. Je zcela jasná kontinuita mezi carismem, (ruským) komunismem a současným putinskym režimem.
V Rusku vládne KGB. Putin je (bývalý ?) důstojník KGB a obklopil se svými bývalými kolegy. V Rusku proběhl boj mezi ekonomickou mafií (kmotři) a politickou mafií (exKGB). Politická mafie zvítězila. A všem musí být jasné, že o uvěznění a nakonec i o rozsudku rozhoduje přímo Putin.
Nikdo si nevšimnul podobnosti procesu proti Pussy Riot s někdejším procesem proti Plastic People ?
"Každá z civilizovaných zemí má své zákonodárství. Státní moc chrání bezpečnost země i jejích občanů. A tak už to zpravidla bývá: kdo se neřídí zákony země a porušuje je, musí počítat, že bude stíhán, souzen a odsouzen. Protispolečenské jevy, mezi než patří i výtržnictví, které je v našem trestním zákoníku uvedeno pod paragrafem 202, nehodláme trpět. Tím spíše, je-li opakované, organizované ve skupině a budí-li veřejné pohoršení, vede-li k mravnímu narušování.
Jestliže jsou jiné země, ve kterých jsou za "normální" považovány chuligánství, výtržnictví, ve kterých jsou více méně lhostejní k narkomanii mládeže, ve kterých dekadence, nihilismus patří ke stylu života, to přece ještě neznamená, že takový způsob života bychom chtěli uplatňovat my a že dovolíme, aby byl vštěpován tím či oním způsobem naší mládeži.
Ti, kteří byli odsouzeni, po několik let vystupovali jako členové beatových skupin s názvem Plastic People of the Universe a DG - 307. Avšak to, co provozovali, snad ani nejtolerantnější člověk nemůže nazvat uměním. Stud i zákon nám brání, abychom byť na ukázku uveřejnili alespoň jeden z textů jejich písní. Řekneme-li, že jsou vulgární, je to slabý výraz. Jsou sprosté, oplzlé. Lze s naprostou jistotou předpokládat, že ti, kteří spustili pokřik o "pronásledování" hudebníků v ČSSR, velmi dobře vědí, o jaké elementy jde."
Jarmila Houfová, Rudé Právo, 25.9.1976
No comments:
Post a Comment