Život a osud, Vasilij Grossman

Dosud nikdy neslyšelo lidstvo taková slova jako: "Nesuďte a nebudete souzeni...", "Jakou mírou budete měřiti jiným, bude měřeno i vám...", "Milujte své nepřátele, blahořečte těm, kdož vás proklínají, modlete se za ty, kdož vás urážejí a pronásledují...", "Co nechcete, aby jiní činili vám, nečiňte vy jim".

Co přineslo lidem toto učení o míru a lásce?

Byzantské obrazoborectví, muka inkvizice, boje s kacíři ve Francii, Itálii, ve Flandrech a v Německu, boje protestantů s katolíky, úklady mnišských řádů, nenávist Nikona a Avvakuma, mnohaletý útlak, jenž dusil vědu i svobodu myšlení, nájezdy křesťanů a vyhubení pohanského obyvatelstva v Tasmánii, vrahy, kteří v Africe vypalovali celé černošské vesnice. To všechno přineslo víc utrpení než zločiny lupičů a ničemů, kteří zcela nepokrytě páchali zlo kvůli zlu.

...

Viděl jsem nezlomnou sílu ideje společenského dobra, jež se zrodila v mé zemi. Viděl jsem tuto sílu v době všeobecné kolektivizace, i později v roce sedmatřicátém. Ve jménu dobra, krásného a lidského jako sám ideál křesťanství, ničili, vraždili, hubili, likvidovali lidí. Viděl jsem vesnice, kde se umíralo hlady, viděl jsem venkovské děti hynoucí v sibiřských závějích, viděl jsem vlaky, které vezly na Sibiř stovky a tisíce mužů a žen - z Moskvy, Leningradu, že všech ruských měst. Ti všichni byli prohlášení za nepřátele veliké a světle myšlenky všeobecného dobra. Tato idea byla nádherná a veliká, ale nelítostně zahubila jedny, zkazila život druhým, odtrhla ženy od mužů, děti od rodičů.

...

Naď světem vyvstala obrovská hrozba německého fašismu. vzduch naplnil nářek popravovaných. Nebe zčernalo, slunce pohaslo v kouři pecí krematoria.

I tyto zločiny, nevídané ve vesmíru i na zemi, se konají ve jménu dobra.

Muj 21.srpen 1968

Kazdy Cech a Slovak vi, kde byl a co delal v noci na 21.srpna 1968. Tedy, pokud jiz byl na svete. 21.srpen je jeden z uzlovych dnu ceskoslovenske historie, dusledne uskutecnujici ceske historicke schema "okamzik ocekavani, okamzik zklamani". Mne byly v te dobe ctyri roky. Noc 20-21.srpna je prvni udalost, kterou si ze sveho zivota pamatuji. Nocni probuzeni, hrmot tanku v nasi ulici (z nejasneho duvodu jely tanky nasi vedlejsi ulici). Vzruseni, plac, strach. Utek k babicce, ktera bydlela na okraji mesta, kde tanky nejezdily. Pak propukla normalizace, kterou si jiz pamatuji lepe a lepe, jak jsem dospival a starnul. Nejprve mi bylo divne, ze jiz jsem najednou nesmel rikat "Dubcek, Svoboda - to je nase obroda". Take jsem nechapal, kdo nas vlastne napadl a kdo osvobodil. Napadli nas Nemci a osvobodili Rusove, jak mi rikali pred srpnem. Nebo nas napadli Rusove, jak jsme obcas zaslechl po srpnu ? Pak jsem sel do skoly a zacal chapat vic. Cislo 68 se stalo tabu. 68 bylo obtizne cislo i jako vysledek pocetniho prikladu. Lepe bylo napsat vysledek spatne, aby nepadlo podezreni na provokaci. 20 let bezcasi, pohrdani vsim komunistickym a ruskym, nocniho ladeni Svobodne Evropy, nadavani a rezignace. Perestrojka a Glasnost 1989 = Prazske Jaro 1968 Komunimus se zdal vecny. Ma generace se smirila s tim, ze se svobody nedozije. Kazdy prezival, jak dovedl. Nekdo vice kolaboroval, jiny obcas provokoval. Pak prisel rok 89 a doslo k neuveritelne zazracne shode nahod. Na jedne strane nekompromisni trio statniku - Jan Pavel II., M.Thatcher a hlavne R.Reagan. Konecne nekdo nahlas rekl pravdu. Konecne nekdo dal nadeji. Na druhe strane ostnateho dratu se k moci dostali neuveritelne debilni komunisticti vudci a hlavne naivni a nepravdepodobne mirne Ruske vedeni. Gorbatchov v roce 1989 videl, ze Komunismus nefunguje. Stejne jako Dubcek v roce 1968. Oba vymysleli stejnou napravu, pokusili se Komunismus reformovat odstranenim nasili. Nepochopili, ze nasili neni nemoc nebo uchylka komunismu, nasili je jeho zakladem. Po odstraneni nasili se cela stavba zakonite zhrouti. A to se take v roce 1989 stalo. Mohlo by se to stat uz v roce 1968. Na rozdil od Prazskeho Jara ale Perestrojka a Glasnost postihly Imperium ve svem centru. Nebyl nikdo, kdo by poskytl "Bratrskou Pomoc".  A tak se Komunismus konecne o dvacet let pozdeji zhroutil. Co se nepodarilo v roce 1956 v Madarsku ani v roce 1968 v Ceskoslovensku, podarilo se v roce 1989 v Rusku. V tomto smyslu je pad komunismu v roce 1989 primym dedicem reform z roku 1968.

Souvisejici text: Kontrarevoluce 1989

Pussy Riot

Rusko se vrací ke svým tradicím. Čím dál víc si uvědomuju, jaké jsme měli štěstí, že jsme z ruského zajetí unikli.

Soudruh Putin ve sve uniforme dustojnika KGB.

Šokuje množství lidí, kteří tady schvalují proces proti Pussy Riot. Pod záminkou, že se přece opravdu rouhaly proti církvi (což není pravda), že si to přece Putin nemůže nechat líbit,... a vůbec ty holky vypadají divně ...

A ve skutečnosti v té jejich písní není nic proticírkevního. Není proti církví, ale proti Putinovi. To obvinění z útoku na pravoslaví je jenom záminka. Písně je proticírkevní pouze pokud připustíme, že "Putin je Rusko a Rusko je Putin" (jak kdysi řekl jistý propagandista o jiném diktátorovi) a tím všechny útoky proti Putinovi jsou útokem proti Rusku a jeho svaté církví.

Lidská společnost je neuvěřitelně stabilní. Režimy se někdy mění dost rychle, ale základ se  mění se pomalu. Někdy k lepšímu, často k horšímu. Je zcela jasná kontinuita mezi carismem, (ruským) komunismem a současným putinskym režimem.

V Rusku vládne KGB. Putin je (bývalý ?) důstojník KGB a obklopil se svými bývalými kolegy. V Rusku proběhl boj mezi ekonomickou mafií (kmotři) a politickou mafií (exKGB). Politická mafie zvítězila. A všem musí být jasné, že o uvěznění a nakonec i o rozsudku rozhoduje přímo Putin.

---

Nikdo si nevšimnul  podobnosti procesu proti Pussy Riot s někdejším procesem proti Plastic People ?

‎"Každá z civilizovaných zemí má své zákonodárství. Státní moc chrání bezpečnost země i jejích občanů. A tak už to zpravidla bývá: kdo se neřídí zákony země a porušuje je, musí počítat, že bude stíhán, souzen a odsouzen. Protispolečenské jevy, mezi než patří i výtržnictví, které je v našem trestním zákoníku uvedeno pod paragrafem 202, nehodláme trpět. Tím spíše, je-li opakované, organizované ve skupině a budí-li veřejné pohoršení, vede-li k mravnímu narušování.
Jestliže jsou jiné země, ve kterých jsou za "normální" považovány chuligánství, výtržnictví, ve kterých jsou více méně lhostejní k narkomanii mládeže, ve kterých dekadence, nihilismus patří ke stylu života, to přece ještě neznamená, že takový způsob života bychom chtěli uplatňovat my a že dovolíme, aby byl vštěpován tím či oním způsobem naší mládeži.
Ti, kteří byli odsouzeni, po několik let vystupovali jako členové beatových skupin s názvem Plastic People of the Universe a DG - 307. Avšak to, co provozovali, snad ani nejtolerantnější člověk nemůže nazvat uměním. Stud i zákon nám brání, abychom byť na ukázku uveřejnili alespoň jeden z textů jejich písní. Řekneme-li, že jsou vulgární, je to slabý výraz. Jsou sprosté, oplzlé. Lze s naprostou jistotou předpokládat, že ti, kteří spustili pokřik o "pronásledování" hudebníků v ČSSR, velmi dobře vědí, o jaké elementy jde."

Jarmila Houfová, Rudé Právo, 25.9.1976

Afrika

Allep - Guernica

Nemohu se ubránit, ale zprávy ze Sýrie ve mně vyvolávají historické asociace s občanskou válkou ve Španělsku. Já vím, že každé srovnání kulhá, ale:

1. V obou případech bojují nejednotní rebelové proti centralizované diktátorské moci.
2. V obou případech je centrální moc podporovaná zahraniční mocností (Německo v případě Franka, Rusko a Írán v případě Assada), zatímco demokratický svět s podporou rebelů váha.
3. V obou případech mají mezi rebely významné místo fanatické totalitární skupiny. Komunisté ve Španělsku, islamisté v Sýrii. A je velice pravděpodobně, že v případě vítězství se budou snažit založit totalitární stát podle své ideologie (po případně bratrovražedné válce mezi frakcemi).

Abondance