Děkuji za ty růže a děkuji také za ty ostny

Že je krize ? Samozřejmě, že ano. Celý svět je nemocný ? To je přece evidentní. Ale kdo by mohl uvěřit, že tomu tak nebylo vždy ? Myslíte si, že to bylo veselé, za stoleté války ? Že to byla sranda, třicetiletá válka ? A v pátém století, když barbaři dobývali Řím ? Dnes, opravdu, ve srovnání s tím, co jsem znal - když jsme museli volit mezi Hitelerm a Stalinem - volba mezi Sarkozym a Hollandem, to je požitek.

Myslím, že svět byl vždy na prahu katastrofy, že katastrofy nebyly odvráceny, a že znovu přijdou. Malraux, tuším, řekl: "Paříž - to jednou budou krásné ruiny." Vše, co je zde okolo nás, je odsouzeno. Nás život je odsouzen, ale to lidem nezabrání aby byli šťastni. Svět je tak utkán: sledujete věci, kterých nedosáhnete, ale je nutné je sledovat. Vše, co milujete, jednou zmizí, ale vy jste přece šťastní. Svět je údolím slz, ale je také údolím růží. Pokud ho prohlásíte pouze za údolí růží - jste idiot. Když řekněte, že je pouze údolím slz, jste také idiotem. Slzy a růže, ano ! A správné je říci "Děkuji za ty růže a děkuji také za ty ostny." Je to trochu těžké, ale musíme být aspoň trochu hrdinští, alespoň trochu veselí, i když barbaři přicházejí - a oni jistě přijdou ...

Jean d'Ormesson, podle mého názoru nejlepší současný francouzský spizovatel (vybráno z nedávného interview v časopisu Le Point)