V souvislosti s bouráním starých soch mne napadl jeden židovský příběh.
Je to asi takhle:
Během války, v New Yorku pan Kohn, emigrant z nacistického Německa, navštíví pana Roubíčka, jiného emigranta.
A v jeho bytě spatří na zdi Hitlerův portrét.
Pan Kohn nechápe, a samozřejmě se zeptá, jak je to možné, že on, Žid, má na zdi takový obraz.
A odpověď pana Roubíčka je ve skutečnosti logická:
Toho pana mám na zdi, abych nezapomněl, proč jsem musel utéct.
Možná bychom měli že stejného důvodů zachovat i některé sochy lidí, kteří nám nejsou zrovna sympatičtí.
Abychom nezapomněli.
No comments:
Post a Comment