Tuesday, May 5, 2020

Zbabělci

„Los! Die Fahne weg!“ křičel, když mu někde nestáhli vlajku dost rychle. Ulice před autem se taky vyprazdňovala. Kaldounovic vlajku někdo zatahoval do vikýře, jak nejrychleji mohl. Vypadalo to, jako kdyby vikýř polykal červeno‑bílý makarón. Tak. Honem to schovat. Přišli s tím trochu moc brzo. Honem, pryč s tím. Jen nepobouřit Němce. Aby revoluce byla v bezpečí. A byla v bezpečí. Tahle revoluce byla určitě v bezpečí. Docela určitě. Oficír s pistolí v ruce pozoroval se zájmem Kaldounovic vlajku. Auto skoro zastavilo. Díval se, jak vlajka mizí ve vikýři, a mlčel. Vtom se ale někde na fasádě zachytila. Ten, co ji vytahoval, počal s ní prudce škubat, ale držela pevně.
...
Vstal jsem, pozdvihl jsem slavnostně saxofon a rozvzlykal jsem se na počest vítězství a konce války, na počest tohohle města a všech jeho krásných dívek a na počest veliké, bezedné, věčné, pitomé, krásné lásky. A vzlykal jsem nad tím vším, nad svým životem, nad esesáky, které popravili, a nad chudákem Hrobem, který pad, nad Irenou, která nechápala a blížila se pomalu svojí zkáze v nějakém manželství, nad tím časem mládí, který skončil, a nad rozchodem, který začínal, nad orchestrem, který se už nikdy takhle nesejde, nad večery, kdy jsme hráli pod petrolejkama a mysleli na svět, který přijde, nad všemi těmi krásnými dívkami, které jsem miloval, a miloval jsem jich mnoho, snad všechny, a nad sluncem, a z oranžových a šafránových červánků na západě se ke mně skláněl nějaký nový a nově marný život, ale byl hezký a já jsem pozvedl třpytící se saxofon k němu a zpíval jsem a mluvil jsem z jeho pozlaceného korpusu, že ho přijímám, a že přijímám všechno, cokoliv přijde, protože nemohu nic dělat, a odněkud z té záplavy zlata a slunce se ke mně zase naklonila ta holka, co ji teprve potkám, a pohladila mě po tváři. Dole tancovali pásci, které jsem měl rád a které jsem měl za pár dní opustit, a měl jsem jít jinam, zase někam, a já jim hrál a myslel jsem na všechny ty obvyklé věci, na které jsem vždycky myslel, na holky a na jazz a na tu neznámou holku, kterou potkám v Praze.


No comments:

Post a Comment