The Wall in Paris

Kdyz jsem pred mnoha lety, jeste v hlubokem bolsevismu, poslouchal nahravky The Wall, ani ve snu by mne nenapadlo, ze to predstaveni nekdy uvidim. Ve skutecnosti jsem neveril ani tomu, ze nekdy uvidim film.

Uz v te dobe patrila Zed do historie. Nejdrive jsme znali pouze hudbu - nekomu se podarilo propasovat LPcko ze Zapadu. Pisnicky jsme se naucili nazpamet - aniz bychom jim rozumeli. Jenom matne jsme tusili, o cem to vlastne je. Ale symbolika Zdi nas velice silne oslovila. Az teprve pozdeji nekdo nekde sehnal texty. Opisovali jsme je rukou a snazili se je svoji lamanou anglictinou desifrovat a pochopit. Zjistili jsme, ze jsme se ve sve intuici zas tolik nemylili. Pak nekdo propasoval i casopis (tusim, ze to byly Bravicko) s fotkami z koncertu a nase okouzleni se jeste zesililo.

O nekolik let pozdeji, se stal Zazrak a my jsme si mohli nejen koupit desku, ale i zhlednout film a dokonce i zaznam koncertu pred troskami jine zdi - te berlinske.

A opet o mnoho let pozdeji jsem konecne mohl stavbu a pad Zdi videt na vlastni oci a slyset na vlastni usi. Hudba je stale stejna, stale stejne genialni. Predstaveni je mirne aktualizovane. To dulezite tam zustalo a to nove mozna nekoho pohorsi. Ale to je konec-koncu dobre.

In The Flesh ?

Don't Leave Me Now

Nobody Home

Bring The Boys Back Home

In The Flesh

The Trial

Outside The Wall

A tohle jsem tehdy namaloval, kdyz jsem pouze tusil ...