Vaclav Havel - Requiescat In Pace

...z hlediska obrany a zájmů západního světa není zrovna moc dobré, když někdo říká ‚raději rudý než mrtvý‘; ...takové heslo je neklamným signálem, že ten, kdo ho volá, rezignoval na své lidství jako na schopnost osobně zaručovat něco, co ho přesahuje, a tedy obětovat v mezním případě i život jeho smyslu. Patočka kdysi napsal, že život, který není ochoten sám sebe obětovat svému smyslu, nestojí za to, aby byl žit… Nepřítomnost hrdinů vědoucích, proč umírají, je prvním krokem k hromadám mrtvol těch, kteří byli poraženi už jen jako dobytek. Jinými slovy: heslo ‚radějí rudý než mrtvý‘ mne neirituje jako projev kapitulace před Sovětským svazem. Děsí mne jako výraz rezignace západního člověka na smysl života… To heslo totiž ve skutečnosti říká: nic nestojí za oběť života… Čili: nic nestojí za nic. Nic nemá smysl. Je to filozofie čiré negace lidství. Sovětské totalitě taková filozofie pouze politicky pomáhá. Západní totalitu však bezprostředně tvoří. Nemohu se zkrátka zbavit dojmu, že západní kulturu daleko víc než rakety SS 20 ohrožuje západní kultura sama. A když mi jeden francouzský levicový student s upřímným zápalem v očích řekl, že Gulag byla daň ideálům socialismu a Solženicyn je jen osobně zatrpklý muž, zmocnila se mne hluboká nostalgie. Což se Evropa opravdu není schopna poučit ze své vlastní historie? Což opravdu tento milý chlapec nepochopí, že i ten nejsugestivnější projekt ‚obecného blaha‘ sám sebe usvědčí z nelidskosti v okamžiku, kdy si vyžádá jedinou nedobrovolnou smrt (nikoli tedy tu, která je vědomou obětí života za jeho smysl), což to opravdu nepochopí dřív, než ho zakatrují v nějaké katorze poblíž Toulouse?
Václav Havel, Politika a svědomí, 1984


Proklamovaný ideál úspěchu a zisku byl zesměšněn, protože jsme dopustili, aby tu vznikl stav, v němž se nejúspěšnějšími stávají ti nejnemravnější a největší zisk mají nepotrestatelní zloději. Pod hávem liberalismu bez přívlastků, pro nějž bylo kdeco zločinně levicové, se paradoxně skrývala marxistická poučka o základně a nadstavbě: morálka, slušnost, pokora před řádem přírody, solidarita, myšlenka na ty, kteří přijdou po nás, úcta k právu, kultura vztahů mezi lidmi - to všechno a mnoho podobných věcí bylo posláno do nadstavby jakožto lehce posmívané sféry takzvaného "koření života", aby se posléze ukázalo, že už není co kořenit: základna je protunelována. Je protunelována proto, že se nerozvíjela - ateisté mezi vámi mi prominou - v přísném klimatu božích přikázání. Opojeni svou mocí a svými úspěchy a staronově okouzleni tím, jak skvělým nástupištěm ke kariéře je politická strana, začali mnozí - v prostředí tak lehkovážně beroucím zákon - mhouřit oči nad tím či oním, až se domhouřili ke skandálům, problematizujícím sám náš největší důvod k pýše, totiž naši privatizaci.
Václav Havel, projev ke krachu estébáckého kapitalismu, Rudolfinum, 1997




Nenarodila jsem se v Česku, přesto se cítím zčásti jako Češka, hrdá Češka. Václav Havel je pro mě nadějí, že i Vietnam, moje rodná země, se jednou dočká své sametové revoluce. Je povzbuzující silou, díky které jsem se přestala bát říkat svůj názor a zároveň zůstat otevřená všem konstruktivním kritikám. Je morálním středobodem, ke kterému se můžu obrátit pokaždé, když začnu o sobě a svém okolí pochybovat. Dává mi víru, že je správné nazývat věci pravými jmény a trpělivě čekat, až nastane vytoužená změna. Že skutečně má cenu o věcech mluvit, kritizovat a bojovat. I když tu ještě není vše tak, jak by mělo, přála bych si, aby i Vietnam měl svého odvážného Václava Havla. Pane prezidente, pro mě jste neodešel, protože já potřebuju, aby se na Vás nezapomnělo.
Duong Thuy Nguyen

Skončilo tedy odcházení Václava Havla, nejspíš největšího Čecha (a dodejme, že i jednoho z nejvýznamnějších Evropanů) druhé poloviny minulého století. A nakonec první dekády století tohoto. Byť v ní už do vnitřní politiky tolik nevstupoval. Byl ale jakousi mlčenlivou zárukou a výzvou. Když už ničeho jiného, potom lidské slušnosti a cti. Což nejsou zase až tak malé hodnoty. Ač současný svět se pohybuje s oblibou v kvalitách vyšších; po bližším ohledání ovšem prázdnějších. A právě v tomto poselství lze hledat druhý díl českého eposu Václava Havla. Mnohokrát si ho ještě připomeneme. Často bez uvědomění si jeho jména a už vůbec ne funkcí. Jako kráčí světem Havlova Moc bezmocných coby manifest odporu proti útlaku, textu žijícího už nezávisle na autorovi, budeme se i my vracet k hodnotám, které tu pomáhal obnovit, ne-li vytvořit. A touto cestičkou bude k občanům, alespoň těm vnímavým k slušnosti, cti a právu, Václav Havel stále a stále přicházet.
Vladimir Kucera

Egyptsky Chalifat ?

Ono je mozne, ze islamisty voli lide predevsim ze socialnich duvodu. Ostatne jako kdysi nacisty v Nemecku a komunisty u nas. Nicmene islamisticke strany se dostaly k moci, maji dohromady bezpecnou vetsinu a mohou svuj program uskutecnit. A pro volice mozna islamisticka temata nejsou tim nejdulezitejsim, ale podle vyzkumu v zasade s navrhovanym resenim souhlasi - vetsina je pro dusledne zavedeni islamskych pravidel.

Navic Muslimske Bratrstvo se zda umirnene pouze ve srovnani se stranou Nur nebo A'lQaidou. Soucasti souhvezdi Muslimskeho Bratrstva je mj. Hamas. A rozdil mezi umirnenym a radikalnim islamistou neni v cili, ale pouze v metode. Cilem je v kazdem pripade nastoleni Svetoveho Kalifatu. Umirneny muslim pouze doufa, ze je toho mozne dostahnout bez vyraznejsiho nasili.

Egypt ceka takrka neresitelny ekonomicky problem. Uz dnes Egypt polovinu potravin dovazi. Puda v povodi Nilu je do znacne miry znicena, bude hur. Egypt ma jenom omezene zasoby ropy. Ma plyn, ale co s nim ? Plynu je na svete dost. Turisti to nezachrani. Egyptani si od "revoluce" slibuji ekonomicke zlepseni, ale to nenastane. Jak bude vlada reagovat ?

Na kterou stranu ?

Navrhovana smlouva, tedy to, co je o ni znamo, je krok spatnym smerem.Smerem k vetsi centralizaci a unifikaci. Je smesi parizskeho centralismu ("ja rozhodnu - a vy provedete") a nemeckeho radu ("stanovime pravidla a vsichni je budeme dodrzovat"). Vychazi z predstavy, ze Brusel rozhodne o pravidlech a rekove je budou dodrzovat.Problem je ale v tom, ze rekove ta pravidla dodrzovat nebudou. Rekove nikdy zadna pravidla nedodrzovali, Recko bylo po vetsinu sve moderni existence krachujici zemi. A Recko se nezmeni. Alespon ne v dohledne dobe. (Pokud zapomeneme na kulturni problemy, z ekonomickeho hlediska by do Evropy patrilo spise Turecko nez Recko.)

Nicmene. Pred nami je rozhodnuti mezi dvema smery. Bud budeme patrit do Evropy, s vyhodami i nevyhodami. Nebo se vratime pod kridla Velkeho Slovanskeho Bratra. Jine cesty neni. Tertium non datur. Nejsme a nikdy nebudeme Svycarskem, Norskem ani Anglii. Musime si vybrat. Muzeme se vratit na Vychod, ale pak nebudeme moci narikat, az zase nekdo bude rozhodovat "o nas bez nas."

P.S.: Cesti bolsevici jsou proti. Taky signal.

Zimni radovanky

Nastala doba zimnich radovanek,

jako je hluboky snih, vanice, laviny, omrzliny a podobne.

Kdo to zaplati ?

Vsichni vedi, ze dluhy, ktere jsme nadelali, se splatit nedaji. Presneji receno: bude je muset zaplatit nekdo jiny, nez ti, co je utratili. V soucasne dobe hrajeme globalniho Cerneho Petra. Prelevame dluhy sem a tam a doufame, ze az to praskne, dluh bude u nekoho jineho.

Proc krize ? A proc velka ?

Uplne souhlasim s tim, ze zakladem krize je dluh - uz desitky let utracime vic nez vydelavame. Ale kdyby to byla jedina pricina, uz davno by to "bouchlo" a krize by to napravila. Bohuzel je druha pricina - mysleli jsme si, ze to dokazeme ukocirovat. My jsme ten problem neresili, ale staveli jsme kolem nej vetsi a vetsi hraze. Takze kdyz se ty hraze protrhly, uvolnily podstatne vetsi tsunami.

1. Americke polo-statni agentury, ktere prebiraly riziko za soukrome banky - bez nich by nikdy banky nedaly pujcky lidem, kteri nemeli zadnou sanci je splatit.
2. Uplne nesmyslne nizke urokove miry FEDu - ktere zpusobily, ze pujcky se prodavaly hluboko pod svoji skutecnou cenou.
3. Dogmaticka centralizace Evropy (vc.Eura) - ktera umoznilo nekterym zemim cerpat pujcky, ktere by jim za normalnich okolnosti nikdo nedal; a ktera naopak temto zemim nedovolila resit svoje dluhove problemy inflaci (ty zeme se ocitly v situaci kolonii, ktere pouzivaji cizi menu). 

...... atd ......

Krize jsou v tvorivem procesu (cili v ekonomice) normalni jev, ktery napravuje chybna rozhodnuti a strategie. Problem je, kdyz neresime ta chybna rozhodnuti, ale snazime se pouze zabranit krizi. Problemy narustaji a drive ci pozdeji to vsechno exploduje.

Svym zpusobem byl komunismus extremnim pripadem stejneho procesu. Problemy se neresily, ale zakonzervovavaly. A nejenom v ekonomii. A kdyz to pak bouchlo, tak se projevily naplno (Yugoslavie, Kavkaz,...).

Médias vs électeurs

Après les médias, on pourrait penser que tous les pays sont juste prêts pour la révolution communiste. Manifestations, occupations de lieux publics, ...

Un, puis une élection arrive - et les partis conservateurs gagner massivement. Cette fois-ci en Espagne. Où est l'erreur? On dirait vraiment que nos médias sont terriblement biaisée vers la gauche.

Sklamani ?

Uz Masaryk vedel, ze potrebujeme 50 let abychom se stali normalnim demokratickym statem. A to jsme jeste nebyli postizeni nacistickou a komunistickou okupaci. Takze se nedivme, ze ted, pouhych 22 let od osvobozeni, je tady bordel. Masaryk nas dobre znal. Dobre vedel, proc zvolil heslo "Nebat se a nekrast". On vedel, ze jsme narodem zlodeju. To se nezmenilo. Na jedne strane krademe kovova vika kanalu, na truhe strane krademe tovarny - kazdy ceho je schopen.

Skutecne demokratickym statum to trvalo stovky let. Neni jich mnoho - Anglie, Svycarsko, Skandinavie. To jsme nemohli zvladnout za pouhych 22 let. Jak rikal Capek, demokracie je jako anglicky travnik. Musi se pravidelne udrzovat, zalevat, strihat. A az to budeme delat 300 let, budeme mit skutecny anglicky travnik a skutecnou demokracii.

Problem je v tom, ze "Ti nahore" nejsou jini nez "Ti dole". Krade vsude. A zda se, ze "dole" (tj.radnice a tak) je to mozna nejhorsi. Takze se neda doufat, ze proste vyhazime "ty zkorumpovane politiky" a na jejich misto dosadime nekoho poctiveho. Bude se to muset menit postupne, pomalu. Neboli jak rekl F.R.Cech, musime "tlacit na vrata z druhe strany". Nebo jak rekl Werich, ten boj nemuzeme nikdy vyhrat, ale nesmime s nim nikdy prestat (on to rekl o boji s blbosti, ale tady to plati taky).

Zpatky v Evrope

Jednim z hesel roku 1989 byl "Navrat do Evropy". Je zrejme, ze v tomto bode jsme uspeli. Uz mame doma stejne idioty jako jinde.

Les Grecs ne sont pas coupables.

C'est fou: Selon nos "dirigeants", la réaction à la crise européenne devrait être la plus grande intégration (homogénéisation). Mais c'est exactement la cause de la crise! Nous avons essayé de mettre les chaussures de même taille pour tous. Nous avons imposé la même politique économique (et le même euro) pour tout le monde. Et maintenant nous avons le fruit.

La source du problème réside dans l'idéologie de la centralisation, en essayant de mettre sous le même chapeau les pays qui ne fonctionnent pas de la même manière. La Grèce est différente d'Allemagne. Elle n'est pas meilleure, pas pire, juste différent. Et c'est bien comme ça. Imaginez le monde, où tous sont comme un Allemand, ou comme un Grec. L'enfer. Les différences sont fondamentales pour la culture, elles sont fondamentales pour l'économie (ils nourrissent avantage comparatif).

La force d'Europe a toujours été dans sa diversité, dans son hétérogénéité. L'Europe n'a jamais été unie, depuis la chute de l'Empire romain. Personne ne pouvait gâcher tout le continent avec la mauvaise décision. Il y avait toujours une alternative. Il y avait toujours un autre pays prêt à inviter des dissidents.

La suppression des obstacles arbitraires aidera l'Europe. La centralisation tue l'Europe.