Konec moru

 Nová africká verze pravděpodobně ohlašuje začátek konce Čínského moru.

...

Ačkoliv byl tento náhlý ústup nemoci nečekaný, nevyvolal u našich spoluobčanů ukvapenou radost. Během posledních měsíců toužili sice po vysvobození stále víc, ale zároveň se naučili opatrnosti a odvykli si počítat s tím, že epidemie brzy skončí. Teď však všichni hovořili o tomto nejnovějším úkazu a srdce jim bušila velikou, i když nepřiznanou nadějí. Vše ostatní ustoupilo do pozadí. Nové oběti moru znamenaly jen velmi málo vedle neuvěřitelného faktu, že čísla statistik klesla. Že se přece jen tajně čekalo na návrat normálních časů, i když nikdo svou naději nevyslovil nahlas, bylo patrno z toho, že naši spoluobčané, třebaže s lhostejným výrazem, hovořili velmi rádi o tom, jak si život znovu uspořádají po skončení moru.

...

A mor se také přes noc nezastavil, jenom slábl zjevně rychleji, než se dalo rozumně předvídat. V prvních lednových dnech nastala neobvyklá zima, která se tvrdošíjně držela nad městem jako křišťálový příkrov. Zato nebe nikdy nebylo tak modré. Po celé dny zaplavoval jeho nehybný a mrazivý jas naše město nepřetržitým proudem světla. V tom pročištěném vzduchu se mor ve třech týdnech postupně vyčerpal, zabíjeje čím dál tím méně obětí. V krátké době pozbyl skoro všechny síly, které po měsíce shromažďoval. Když člověk viděl, jak mu uniká docela jistá kořist, jako byli Grand nebo Rieuxova dívka, jak v některých čtvrtích dva tři dny řádí a z jiných úplně mizí, jak v pondělí oběti hromadí, zatímco ve středu skoro všechny pustí, když člověk viděl, jak sotva popadá dech nebo se bezhlavě řítí, byl by řekl, že byl uveden ve zmatek, že ztratil nervy, že je unaven a že zároveň ztrácí sebevládu i matematickou přesnost, jež byly jeho hlavní silou. 

...

Avšak vcelku infekce ustupovala na celé čáře a pravidelná úřední komuniké prefektury, jež zpočátku v lidech vzbuzovala skromnou a tajnou naději, nakonec utvrdila veřejnost v přesvědčení, že vítězství je vybojováno a že nemoc opouští své pozice. Ve skutečnosti bylo dost těžké rozhodnout, zda jde opravdu o vítězství. Dalo se jedině konstatovat, že nemoc odchází asi tak, jako přišla. Strategie, které proti ní bylo použito, se nezměnila, a přece ač včera neúčinná, dnes se zdála na místě. Všichni měli spíš dojem, že nemoc se sama od sebe vyčerpala nebo že ustupuje, protože dosáhla svého cíle. Tak jako tak její role skončila.

...

Lze říci, že ve chvíli, kdy v obyvatelstvu vznikla aspoň jiskřička naděje, skončila prakticky hrůzovláda moru.

...

V tomto tajném rozechvění žilo obyvatelstvo až do 25. ledna.

V onom týdnu klesla čísla statistik tak hluboko, že prefektura po poradě s lékařskou komisí oznámila, že epidemii lze považovat za překonanou. V komuniké se sice dále pravilo, že z opatrnosti, kterou obyvatelstvo jistě schválí, zůstanou městské brány ještě čtrnáct dní zavřeny a profylaktická opatření že se budou dodržovat ještě měsíc. Po tu dobu při sebemenším náznaku nebezpečí „bude nutno zachovat dosavadní stav a učinit nová opatření“. Všichni však považovali tyto klauzule za řečnické obraty a večer 25. ledna se město naplnilo radostným vzrušením. Prefekt chtěl také přispět k všeobecnému veselí a nařídil, aby byly ulice opět osvětlovány jako v normálních dobách. V ozářených ulicích proudily pod jasným a ledovým nebem rozjásané a rozesmáté hloučky.

...

A.Camus: Mor