Abendland

Abendland... země trollů, severských nocí a Elsinorů, bludiček, které ozařují vřesoviště Skotska a slatiny Bretaně, vodníků, sedajících na stavidlech českých rybníků;
Abendland... země Normanů, oněch titánů, kteří se nořili do ledové tříště Atlantiku, aby se jako přízrak objevili hned na Seině, hned na Temži, Volze, Labradoru, Sicílii, oněch Normanů, kteří ve svých bojových svazech – Vikinzích – byli autentickými anarchisty, a přesto základy státní organizace vtloukli do hlavy Anglosasům, Rusům i Italikům;
Abendland... země provensálských bojovníků, zalykajících se pískem, drcených tíhou rozpálených plátů brnění, blouznících vedrem, šílících hrůzou před zajetím, a přesto vylévajících poslední krůpěje vody z měchů, aby jim nezbývala skutečně jiná možnost než dobýt hradby Jeruzaléma;
Abendland... země oněch 165 mužů Pizarrova komanda, plačících při pohledu na pohaněnou bibli a útočících vzápětí na stotisícovou armádu posledního Inky;
Abendland... země pirátů, kteří v Sargasovém moři řvali hrůzou při pohledu na Eliášův oheň, a přesto zdobili britskou korunu dalšími drahokamy;
Abendland... země Alenek i Olinek v říši divů i za zrcadlem, Tří mušketýrů, Mauglího, země, kde je možné cestovat do hlubin noci i kupovat smrt na úvěr, země plná škol mrtvol, kde kníže Sternenhoch skutečně trpí;
Abendland... země leydenských lahví, Wagnerových kladívek a sexuální hygieny;
Abendland... země piva a knedlíků;
Abendland... země Francouzů na Sahaře a Angličanů kdekoliv na světě, Němců v Prusku a Čechů na sibiřské magistrále, Švédů v Praze a samozřejmě Holanďanů, Holanďanů v Holandsku;
Abendland... země psané historie, historie psané Habsburky, oněmi Habsburky, kteří ve své Vídni hrdě vztyčili ideál ženské orientální plnosti, a odkázali tak jednou provždy pařížské souchotinářské krásky do patřičných mezí;
Abendland... země, kde Gary Coo­per­ jezdí na koni, Phil Marlowe jezdí olds­ mobilem, Vlasta Burian a Groucho Marx se smějí a Buster Keaton to nedělá;
Abendland... země Meyers lexikonu;
Abendland... země, která mohla zahrnovat celou Zemi, kdyby Británie neprohrála druhou světovou válku;
Abendland... všechny ty věty... všechna ta jména.
...
Porovnáváme-li skutečně nezaujatě, porovnáváme-li se státními a civilizačními celky existujícími synchronně s Abendlandem v posledních pěti stech letech, pak nenacházíme nic, co by nás opravňovalo k oné mrskačské sebetrýzni, se kterou hodnotíme úspěšnost svého životního stylu. Osmanská říše, samoděržaví třetího Říma – Moskvy, ce­remoniální civilizace Jižní Ameriky, čínská Říše středu, státy černé Afriky... všude nacházíme onen konglomerát loupeživé expanze i ideologické nesnášenlivosti. Chybělo jim však to podstatné, ona manifestace individuálních schopností, tužeb a zájmů, ona společenská smlouva Abendlandu. Všechny tyto deviantní společnosti byly založeny na principu despotické vlády, uskutečňované prostřednictvím byrokratického aparátu, jehož vztah k výrobním silám byl značně zprostředkovaný. Roli západní individuální zodpovědnosti zde hrála kolektivní vina, roli osobní iniciativy – plánovaná spotřeba, roli kompromisu – vynucený souhlas. Horizontální struktury Abend­landu, vedoucí k samosprávě, zde byly substituovány vertikálními strukturami führer principu.
...
A přesto jsme vinni. Ne faktem koloniálního panství, ale tím, že jsme se jej zřekli. Právě ve chvíli, kdy kolonizované pospolitosti byly půl cesty mezi svým archaickým východiskem a náručí Abendlandu, kdy začaly chápat přednosti společnosti založené na růstu spotřeby, ale nenaučily se ještě humanizovat princip výkonnosti správou založenou na dělbě pravomocí. Právě ve chvíli, kdy my sami jsme dokázali sublimovat kořistnictví v pochopení, kdy jsme si společně s Kiplingem uvědomili, že cenou, kterou musíme zaplatit za rozrušení struktur okolních společností, je ona role otce a matky, kterou Abendland musí, ať chce nebo nechce, hrát vůči svým koloniím. Aby je vyzbrojil nejen dovednostmi, ale také demokratickou společenskou smlouvou.
...
Právo na sebeurčení, lidská práva, všechny ty hodnoty, které mimo časoprostorový region Abendlandu jsou jen pustým žvaněním.
...
Je čas obhlédnout palisády, prohlédnout oltáře.
...
František Vodák: Abendland aneb Legenda o posedlosti, 1985