Progresivní Hamlet

Ofélie

Následující popis není karikaturou ani hoaxem. Je přesným popisem posledního nastudování Shakespearova Hamleta v prestižním Londýnském divadle Globe.

Hra důsledně dodržela džendrovou paritu, takže Hamleta a Horacia hrály herečky Michelle Terry a Catrin Aaron. Trochu to bylo vyrovnáno tím, že Ofélii se snažil zahrát mladý štíhlý Ind Shubham Saraf. Rosencrantze nebo Guildensterna si pak zahrála hluchoněmá Indka Nadia Nadarajah. Bohužel si nejsem jistý, kterou z těch dvou postav hrála ona a kterou její partner. Anglicky sice rozumím docela obstojně, ale ve znakové řeči mám výrazné mezery. A je už jen nepodstatným detailem, že dánského středověkého vojáka hrála tlustá černoška.

Aby nedošlo k omylu: Nešlo o experimentální nastudování zkoumající jak by se v Hamletově situaci chovala žena. To by bylo jistě zajímavé, a například Hellen Miren v roli Prespera/Prospery v Bouři byla jednoznačně geniální. Ne, o to zde nešlo. Tady byla paní režisérka přesvědčena o tom, že na pohlaví nezáleží, a každý může hrát každého. A ve stejném nesmyslu hluchoněmý člověk není postižený, je prostě jiný. A nic tedy nebrání tomu aby hrál mluvící postavu v divadelní hře (ta herečka je opravdu hluchoněmá).

Jistě, nebylo to ještě dokonalé. Gramatika se ještě nedokázala zbavit nešvarů sexuální binomie a džendrově neutrální zájmena se taky zatím příliš neujala. Některé dialogy, kdy na příklad Hamlet mluvila ke své přítelkyni Horaciovi s pomoci mužských zájmen, působily proto poněkud zmateně.