Bílé vlněné podkolenky jsou jistě v určitých podmínkách vhodné a praktické, někomu se mohou i líbit. Nicméně, procházet se v kožených kraťasech a bílých vlněných podkolenkách těsně po válce po Václavském náměstí by asi nebylo dobrým nápadem. Oblečení vedle své estické a praktické stránky nese silnou ideologickou zprávu. Člověk, chodící všude v teplákách Adidas, s arafatovskym šátkem na krku, s Che-Guevarou na tričku, ve značkových šatech, popřípadě s dredy nám tím chce něco říci. Obecně svým oblečením vyjadřuje přesvědčení, že by se jeho ideologie měla stát obecně sdílenou. Často nám také říká, že on je lepší než my, například tím, že si takové oblečení může dovolit. Oblečení je tedy jistou zprávou. A jak upozornil už U.Eco, zpráva se skládá že čtyř součástí - vlastního obsah, jazyka (kódu), zdroje a příjemce. Změní-li se jediná z těchto součástí - nejedná se již o stejnou zprávu. Tak celotělové plavky v Evropě na počátku století, nebo burkiny na plážích Saúdské Arábie (pokud něco takového existuje) nesou úplně jinou zprávu než podobné oblečení na plážích Francie dnes.
Přesto zakazování ostentativně islamistickeho oblečení na veřejnosti není dobrým nápadem. Podle principu, že každý má nezadatelné lidské právo býti blbcem. Současně je ale nutné otevřené konstatovat, že žena, která si dnes ve Francii dobrovolně oblékne burkiny, je nebezpečná kráva.
No comments:
Post a Comment