Vše uplývá

Vše uplývá

Za bílou zdí se prvním křikem hlásí
o právo žít bezmocně mladě člověčí.
Snad souhvězdí mu znamením věští dobré časy
že stal se zázrak, zázrak největší.

Že uplývá a zánik zrození střídá
a přítomné se stává minulým.
Je mámivá ta touha, co mé kroky hlídá,
Vzepřít se zákonům, prý věčným a neměnným.

Jednou překročit svůj stín a vstoupít do paláce osudu
a řici mu už nemám z tebe strach.
Určim si sám, zda bude život hořký blín
a smůla věčně vězet na patách.
Anebo slunce štěstí zasvítí, když vyjde z mraků
a řekne: dobrý den!
A poslední slzy dětí osuší,
já věřím, že to není jen můj sen.

Život je krátký, moje cesta daleká,
nezkrotná pýcha, že jsem synem člověka,
mi dává víru a s ní tolik síly žít.
Život je krátký, moje cesta daleká,
nezkrotná pýcha, že jsem synem člověka,
mi dává víru a s ní tolik síly, tolik síly žít.

Mé bloudění, už vím, jednou skončí,
vždyť doznívá jen pouhou ozvěnou.
Dnes potkáváš a zítra se zas loučíš,
nacházíš mír, jdeš za svou hvězdou vzdálenou.

Vše uplývá, kdo ví, kolik dní zbývá,
zvon odbíjí, vlny času se valí neustále dál.
Kéž můžu říct, na konečně, až zpátky se podívám,
kéž můžu říct, že jsem svůj život neprohrál.

Jednou překročim svůj stín a vstoupím do paláce osudu
a řeknu mu už nemám z tebe strach.
Určím si sám, zda bude život hořký blín
a smůla věčně vězet na patách.
Anebo slunce štěstí zasvítí, když vyjde z mraků
a řekne: dobrý den!
A poslední slzy dětí osuší,
já věřím, že to není jen můj sen.

Život je krátký, moje cesta daleká,
nezkrotná pýcha, že jsem synem člověka,
mi dává víru a s ní tolik síly žít
Život je krátký, moje cesta daleká,
nezkrotná pýcha, že jsem synem člověka,
mi dává víru a s ní tolik síly, tolik síly žít.

---

Nalezeno při digitalizaci starých magnetonovych pásek.
Někdo ví, kdo to napsal a zpívá ?