Neumíme počítat a jsme na to hrdí

Nový případ, kdy Ministerstvo Vnitřka trvá na chybném postupu při počítání s procenty, svědčí o třech problémech:

1. Matematická negramotnost: Oni prostě neumějí počítat, a jsou na to hrdí.
2. Úřednická arogance: Jim přece nikdo nebude říkat, co mají dělat. Úředník ví všechno nejlíp.
3. Právnický dogmatismus: Když je to v zákoně, tak je to pravda, i kdyby to byl nesmysl. A když zákon povoluje nesmyslný výklad, je takový výklad legální. 

---

Z diskuse na foru LN:
Pokud o nás rozhodují lidé typu těch, kteří na ministerstvu vnitra klidně sečtou chybu dvou po sobě analyzovaných vzorků, pak můžeme s neklidem očekávat, že vás zastaví na silnici jiný zaměstnanec ministerstva vnitra a obviní vás, že jezdíte v obci osmdesátkou. ..čtyřicet vaše auto a čtyřicet přívěsný vozík...

Cernobila

Sametová rerevoluce ?

Je zásadní rozdíl mezi demonstraci v Praze v listopadu 1989 a dnes.

V listopadu 1989 si lidé díky demonstraci uvědomili, že ve svém odporu ke komunistické totalitě nejsou sami. Před rokem 1989 mělo mnoho lidí pocit, že vlastně všichni ostatní komunismus schvalují. Všechna přístupná média, včetně Svobodné Evropy, upevňovala přesvědčení, že proti režimu je jen malá hrstka aktivistů a disidentů. Masové demonstrace v roce 1989 tento pocit rozmetaly - lidí si uvědomili, že odpor ke komunismu je obecný, sdílený většinou národa.
(Muj listopad 1989)

Dnes je situace přesně opačná. Neustálá přítomnost komunistických a neokomunistickych aktivistů (různé "levé alternativy") ve všech médiích vzbuzují dojem všeobecného odmítnutí demokratického systému. Existence Internetu a sociálních sítí tento pocit ještě zvyšuje kvůli známému efektu, že extrémní názory jsou na sítí výrazně zesíleny a zdají se mít mnohem širší základnu než skutečně mají. Když pak dojde na "lámání chleba", je vidět, jak slabou mají tito aktivisti podporu. Protivládní demonstrace v Praze se zúčastnilo pouze několik tisíc lidí, to znamená že přítomni byli v podstatě pouze sami aktivisti a jejich blízcí fandové. A novináři.

Spolupráce s čertem vede jenom do pekla

Tak KSČ(M) se rozhodla bojovat za spravedlonost, proti církevním restitucím. Bravo. Nicméně si myslím, že komunisti jsou ti poslední, kteří mohou v souvislosti s restitucemi cokoliv říkat. Kdyby oni po roce 48 nerozkradli úplně všechno, dnes by nikoho ani nenapadlo něco církvím dávat. "Církevní restituce" je krádež, ale nikdy by k ní nedošlo, kdyby s krádežemi nezačali bolševici.

Samozřejmě vím, že v té době (48) církve už moc majetku neměly. Důležité ale je, že bolševici úplně zničili právní stav v zemí. Ukradli vše, co ukradnout mohli. Kdyby k tomu nedošlo, nikoho by ani nenapadlo provádět jakékoliv restituce, a už vůbec ne církevní. Proto příčinou současných problémů s restitucemi jsou jednoznačně komunisti. A proto je jakákoliv jejich intervence v případech restituci nepřijatelná. Najdriv ať zaplatí, co ukradli, pak mohou něco říkat. Jakékoliv spojenectví s komunisty se vždy vymstilo, a vždy se obrátilo proti tomu, kdo jej neopatrně využíval. Komunisti nemají morální právo se podílet na nápravě věci veřejných - protože oni jsou hlavní příčinou jejich zhroucení.

Mariage pour qui ?

Avant de définir qui peut épouser qui, il faut définir clairement ce qu'est un mariage, pourquoi l'Etat reconnaît le mariage. Le mariage (tel que reconnu par l'État) est un traité entre l'État et les partenaires mariés. A l'origine, l'Etat promet de certains droits supplémentaires, des protections et des avantages. Et les gens mariés promets d'élever les enfants et, en général, d'être des citoyens plus dociles.

Mais deux choses sont arrivées depuis peu (il ya 200 ans):

1. Le mariage d'amour. Les gens ne se marient pas pour des raisons économiques ou sociales, mais à cause de sentiments émotionnels.
2. Le traité de mariage avec l'état n'est pas plus nécessaire. La plupart des avantages prévus avant uniquement aux personnes mariées, sont maintenant accessibles à tous.

Donc, nous devrions redéfinir le sens du mariage. Il n'est pas nécessaire d'en faire un "mariage d'Etat", c'est à dire qu'il soit automatiquement reconnu par l'Etat. Et le contrat avec l'État peut être détaché. Ainsi, les différentes communautés (églises, etc) pourront marier des gens en fonction de leur philosophie (hétéro, homo, poly, ...) et l'État donnera certains privilèges indépendamment, en fonction de ses propres règles.

Prvni snih

Podzim

Sedici 1